Řídících desek je na trhu mnoho, jak těch známých jako třeba DJI, Naza, Walkera nebo ZeroUAV, tak těch méně používaných ale většinou za cenu, která je velice přijatelná. Jsou to třeba HKPilot, Feiuy nebo Hobbiking na kterém se i vše dá objednat. Hlavní procesor, co desky řídí je sice důležitou součástí, v něm probíhají veškeré výpočty (většinou Atmel nebo Atmega) ale důležitější částí je firmware, možná i jedna z nedůležitějších věcí na spolehlivosti řídící desky, hlavně algoritmy které se používají pro stabilizaci dronu. Firmware má každý výrobce své, ale hodně se používá i open source. Aby procesor měl ty správné informace, je potřeba mnoho čidel, která mu dodají správná data. Na začátku si vystačil jen s tříosým gyroskopem, ale létání bylo dost neklidné ale hlavně kvalita dnešních čidel, je na úplně jiné úrovní, než před čtyřmi lety, co jsem stavěl první copter.
Gyroskop říká jak je stroj nakloněn nebo spíše jak se aktuálně naklání ve třech osách. Další podobný je akcelerometr, který zase říká kam se stroj posouvá v prostoru. Mimochodem tyto čidla má většinou i váš mobilní telefon. Pak je to magnetometr, ten dokáže určit velice přesně směr a neuhnout z něj. Čidlo tlaku neboli barometr zjistí výšku podle atmosférického tlaku, přesnost je dnes 0.1 metr. Pak jsou už méně známá a zatím ani moc nepoužívaná čidla jako je třeba sonar, který dokáže zjistit překážku pomocí ultrazvuku. Používá se hlavně při automatickém přistání ale jde to i bez něj.
Nebojte, nezapomněl jsem na GPS ale tento čip nemusí být součástí copteru, nebo spíše pokud je, tak už můžeme létající stroj nazývat dron. GPS může hodně pomoci a i ulehčit létání ale pozor na neřízené létaní, podle tak zvaných Waypointů. Dron potom létá sám podle předem definované trasy a záleží pouze na inteligenci řídící jednotky jak to dopadne. K tomu ale nesměřujeme a GPS využíváme pouze jako pomocníka při létání. Například když mírně fouká a vy chcete udržet copter na jednom místě, nebo při výpadku spojení mezi vysílačem a copterem se sám vrátí nad startovní polohu a třeba i přistane. Nemusí tak být jen při výpadku spojení, stačí jen dát povel a on se nám také sám vrátí. GPS má mnoho využití ale vždy se sním musí opatrně.
Zapojení konektorů je vždy jinak a určuje výrobce, snad jen z přijímače máte většinou šest konektorů. Otáčky motorů, náklon doleva a doprava, náklon dopředu a dozadu a rotaci kolem vlastní osy. Pak ještě dva kanály, třeba na ovládání funkcí GPS. Dále se zapojují ESC, které řídí napájení motorů, těch je podle typu copteru, čtyři, šest, nebo jinak. To je zhruba vše o řídících jednotkách copterů, samozřejmě že jsem mnoho vašich otázek určitě nezodpověděl, ale není všem dnům konec a příště se podíváme na ESC a motory.
Pěkný seznam řídících jednotek je zde.
